Metro tvoří jednu ze základních sítí městské hromadné dopravy v Praze. V roce 2010 začala ražba již dlouho plánovaného prodloužení trasy A ze stanice Dejvická do stanice Motol. Ražba je převážně prováděna pomocí plně mechanizovaného razícího štítu TBM-EPBS (Tunnel Boring Machine-Earth Pressure Balanced Shield). Tento typ štítu umožňuje ražbu v přetlaku a proto je určen zejména pro ražbu liniových podzemních staveb v geologicky nestabilních podmínkách (měkké a sypké horniny, podzemní voda). A přesně tyto podmínky se podle geologických průzkumů vyskytují v části trasy budoucího tunelu metra trasy V.A.
Razící štít TBM-EPBS se skládá z řezné hlavy, za kterou je umístěna odtěžovací komora. Dále následuje systém tlakových komor – komora pracovní, hlavní (dekompresní) a předkomora. Před řeznou hlavou a tím současně i v odtěžovací komoře je možno v případě potřeby vytvořit přetlak, který zajišťuje stabilitu raženého horninového masívu. Tento přetlak je zajišťován tlakováním komory vzduchem. Hodnota pracovního přetlaku v odtěžovací komoře se řídí aktuální geologickou situací. Pracovní přetlak, který je možno v odtěžovací komoře vytvořit, je maximálně 3,5 baru (celkový tlak 4,5 baru).
Za běžných podmínek je údržba a výměna řezných nástrojů prováděna po dosažení předem vyraženého prostoru montážní jámy nebo budoucí stanice. Může ovšem nastat situace, že bude nezbytné vyměnit řezné nástroje přímo v průběhu ražby nestabilní horninou a tedy při přetlaku v odtěžovací komoře. V tomto případě musí pracovníci do přetlaku vstoupit. Za běžné situace pracovníci opouštějí přetlak přes hlavní (dekompresní) komoru, kde dochází k postupnému snižování přetlaku (dekompresi). V případě nehody, při zranění nebo náhlém vážném stavu pracovníka při práci v přetlaku je nutná co nejvčasnější lékařská pomoc. V takovém případě je samozřejmostí vstup lékaře do přetlaku a poskytnutí neodkladné pomoci postiženému přímo v prostorách štítu. Pokud by zdravotní stav postiženého vyžadoval další péči, kterou není možno poskytnout přímo na místě, je nutný jeho přesun do mobilní barokomory a v ní pak eventuální transport do nemocnice. Přesun postiženého v dekompresním režimu z hlavní (dekompresní) komory TBM do mobilní barokomory musí být rychlý z důvodu hrozícího rozvoje dekompresní nemoci. To je také důvod, proč mobilní barokomora musí stát co nejblíže razicímu štítu.
HBZS Praha je vybavena mobilní hyperbarickou komorou DK II, umístěnou v transportním kontejneru. V kontejneru je instalováno osvětlení a topení pro případné použití komory přímo v kontejneru. Dále je součástí kontejneru, kromě vlastní komory, i stabilní baterie 6 vzduchových lahví o objemu 50 litrů a tlaku 300 barů a 2 kyslíkových lahví o objemu 40 litrů a tlaku 200 barů. V kontejneru je také základní lékařské vybavení pro zásah.
Hyperbarická komora DK II se skládá z předkomory a hlavní komory. Je plněná vzduchem a maximální pracovní přetlak je 10 barů. Hlavní komora je dvoumístná a je vybavena dvěma plicními automatikami pro dýchání kyslíku. Dále je předkomora i hlavní komora samozřejmě vybavena komunikací a osvětlením s vlastním zdrojem elektrické energie. Komora je upevněna v transportním rámu, ve kterém může být po speciálních pojezdech vytažena z kontejneru a následně jeřábem přemístěna na požadované místo.
K tomuto rámu jsou připevněny dvě vzduchové 50 litrové láhve tlakované na 300 barů a šest kyslíkových 10 litrových lahví tlakovaných na 150 barů. Tyto lahve jsou používány během transportu postiženého v komoře.
V montážní jámě je rám s komorou připevněn na vozidlo sloužící pro přepravu tibinek (MSV = Multiservise Vehicle) pomocí speciálního úchytu. Na tomto vozidle je komora dopravena co nejblíže k čelbě, to je do vzdálenosti 30 metrů od razicí hlavy štítu.
Zde je barokomora napojena na místní rozvod vzduchu s tlakem 6 – 7 barů. Ideální je napojení na rozvod dýchacího vzduchu. Pokud by byl k dispozici pouze technický vzduch, je jeho použití možné, protože do napouštěcího potrubí mobilní barokomory je vřazena kaskáda filtrů, která zajistí úpravu vzduchu na potřebnou kvalitu. Tento vzduch je používán při tlakování barokomory přímo na jejím stanovišti v tunelu. Pokud by došlo, z jakéhokoliv důvodu, k přerušení dodávky vzduchu z místního rozvodu, jsou vždy v pohotovosti vzduchové láhve umístěné v rámu pod komorou. Tím je zaručena nezávislost a spolehlivost barokomory pro použití v těchto nezvyklých podmínkách.
Andrzej Przybyla hlavní mechanik HBZS Praha
